O tom, jak je Wataru neskonale perfektní (why, why, Wataru why), a o tom, co mě dále napadne. Původně to sice teda dále mělo vážně být o něčem jiným, ale to já fakt umím psát jenom tak o ničem. Článek otevřený tak den dva, a dopisovat keci v intervalech desetiminutových, co mě to ještě baví, než se zaseknu nad tumblrem na hodinu. Jejky.
...To o tom Wataru to bude velice krátký. Podíváme se, umřeme, a půjdeme zase dál.
.... Wataru, prosím tě... Jdi domů. Jako fakt, jdi domů, ty.
...nikoho to nezajímá.
-cries violently.-
A takto by podle mého... měli vypadat všichni muži.
A ženy, in the end... koho to vlastně zajímá.
