... #1

Názvy. Názvy. Tumblr nepotřebuje žádné názvy... 

Předevčírem opravdu hodně pršelo a bylo to moc pěkné.

...And you know what annoys me? The font you compose blog posts in on blogger.com. This font. This font is what tremendously annoys me.

 ► the GazettE - DIM SCENE ◄

[♪♫]

Řekla jsem si že se mi chtělo psát, ale ono se mi ve skutečnosti ani zas tolik nechce. Tak si tady jenom tak ťukám za zvuku nostalgických písní. Ve skutečnosti tenhle post píšu už druhý den, co ho mám tady rozepsaný, a vlastně ani moc nevím o čem chci psát. Za roky jsem si od psaní souvislých a dlouhých blogových postů nehorázně odvykla.

Je to jako s povídkama, kdy mě můj attention span udrží nad kusem psaní nejvíce tak deset minut, a pak hned musím přeskočit, protože moje pozornost je něčím odvedena.
Proto právě preferuji roleplay, a ani ne dlouhý novella style kde se píšou výměny na strany, ale jen odstaveček dva, někdy jenom pár řádků, a hned je zase pauza, zase je interakce. Společník nahrává. Takto já dovedu psát, a velice mě to baví, ale co se Nexie in real life držka nezastaví, a podezřele ADHD-ish myšlenky taky ne, nad psaním se neudrží. Jaká to škoda. I tento odstavec je na mě nějaký podezřele dlouhý.
Nevypadaly tak přece onoho času moje povídky?
Jako ty od Evelyn nebo od Kitsune.

(...tak dávno to bylo. Mluvila jsem s ní naposled,.... kdy. Na mé narozeniny v roce 2011. Víc jak tři roky už to bylo. A šňůra bílých korálů kterou s sebou již léta stále všude nosím, i když je těžká a na koncertech mě zbytečně tíží v tašce, už jakoby ani nebyla o ní, už je to jen stále přítomný žeton, který proste... je. Je a byl. Už si nepamatuju její vůni a už si nepamatuju ani to, jak zněl její hlas, a to je strašně smutné. Mám zaprášený pramen jejích vlasů, a už taky nevoní jako ona, už jako kdyby nebyly její. Co si z nějakého důvodu pamatuji živě jako nic, je jaká byla na dotek spálená kůže jedné její ruky. Proč je tohle právě jedna z věcí co se mi tak živě vybavují... bůh ví.

Jak to bylo?
...Naoko mě nikdy neměla ráda.

....Odbíhám.)

Povídky od ní. A od Kitsune. Štůček scén za sebou jdoucích, které zdánlivě ani nesouvisí, a někdy to není jenom zdánlivě, někdy vlastně vůbec nesouvisí, jenom jako útržky dní načrtávají život a rýsují charakter v povídce kde se dohromady vlastně dějově nic nestane. A proto se tak špatně čtou, i když.. ono to zase asi ani nevadí.

Děj, který se neodehrává. Vata, vatové popisy, vatová výplň vytržená z eliminované fabuly. Jejda.
Jedoucí scéna, která se rozjíždí, nabere obrátky a spád a pak je useknuta a je nahrazena nějakou další, protože autorova pozornost už je dávno někde jinde, attention span naspeedované veverky, tak tomu říkávaly osoby zrzavé nejmenované .... zrzavé asi tolik jako já jsem blondýna, though. (a stejně už si ji neumím představit jinak jako zrzavou, protože to k jejímu charakteru prostě patří, tak jakjá někdy zapomínám, že jsou pod chemickou blon mé vlasy vlastně docela hnusně hnědé. A ráda na to zapomínám, honestly. Jak se ta barva ke mně... vůbec nehodí.)

Páni. Now nebyl tohle opravdu dlouhý odstavec na to, jak se mi vlastně vůbec nechtělo psát? Jak se to rozjelo.

Zajímavé. Vskutku.

Až tak? 

Poučení z Heroes. Nikdy nehrajte L mapu 8/8, ani na alianci, dva proti šesti. Nedá se to vyhrát. Ten zasraný Brave New World jsem hrála tři dny. Ale vyhrála jsem to. Nyní s již podstatně užitečnějším spojencem než tím z tý poslední hry, tenhle pár protivníků zvládl oddělat sám, a nekradl mi lodě a artefakty. Jak milé toto od něj.

Jen co hrál za hrad.
Fail.
(Ale šlo mu to.)

 ► the GazettE - 千鶴  (Chizuru) ◄

[♪♫]

A teď už vůbec nevím, co jsem to chtěla říct. Ale tohle je pěkná písnička. Taky mi připomíná nějaký deštivý den. Jako chiisana mado, a zvláštní jak mi to rve oči napsat to v tý latince, když vím že po správnu bych to měla psát 小さな窓, ale kdo by to pak tady kromě mě vůbec přečetl?

小さな窓の外は雨。To je tak hnusná věta, ale tak pěknou atmosféru evokuje. A dám to sem taky. Dám sem taky tu písničku, protože je prostě úžasná. Jen jich tady pak bude fakt hodně, a všechny budou ňáké moc smutné.
Ale když ona je... vážně tak pěkná.
A možná jsem na ni zaujatá, protože většině textu rozumím.

► MUCC -  小さな窓 (Chiisana mado) ◄

[♪♫]

A vlastně, proč ne aj video. Už stejně nemám moc o čem psát. Teda mám, ale teď se musím jít balit, a stejně se mi už moc nechce, i když témat bych měla, ale ono je to takové, takové meh. Meh.

A snad jen moje oblíbené řádky. Které si kromě mě stejně nikdo nepřečte.
A proč by to vlastně nemohl být celý text.
Stejně je krátký.

「小さな窓」 ムック 

静寂は浮世の波　　儚く　　残酷で 

楓の葉のように　　落ちゆく陽の様に　　悲しみの水の様に

ねぇ　　君は　　夢を見てる　　もう　　空は　　飛べないよ 

目を覚ましておくれ　　明かりを灯せど　　一人の夜は寂しい 

愛されることを忘れて　　今日もまた空泳ぐ夢を見る

 淡く儚く季節が巡り　　小さな窓の外は　　雨

 誰もいないこの部屋で僕は君の思い出抱きしめる 

さよなら　　あの日と同じように　　小さな窓の外は　　雨

.........................................

Till next time.
またね。

-Nexus.